Než k rybníku, to radši třeba… do Milovic!! Pasáž o české přírodě a jejím stavu s makroekologem Davidem Storchem.
Jak to je tedy s českou přírodou? Říkal jste, že ochrana je u nás na relativně dobré úrovni, ale kdybychom se zeptali deseti náhodných Čechů, co je problém v naší přírodě, asi bychom typicky dostali odpověď: ubývá lesů a v přírodě jsou odpadky. Jenže ono je to spíš naopak. V Česku je těch lesů až moc, lepší by byly třeba… savany, viďte?
Ano, jsem v tom možná až extrémní, ale jako ideál bych viděl všude krajinu typu savana (směje se). Les mám taky rád, ale je zase potřeba rozlišovat, o čem mluvíme. U nás totiž lesa obecně přibývá, i jeho kvalita se pomalu zlepšuje. Problém je ale mizení bezlesí. Takové té české „savany“, mozaiky keřů, travnatých a různě narušených ploch. Ochranářské projekty se dnes snaží něco jako savanu vyrobit, a to třeba tím, že tam vysazují velká zvířata, jako jsou zubři – třeba u středočeských Milovic. Tam máte z krajiny opticky stejný dojem jako v africké savaně. Trnité hlohy a obrovská biologická rozmanitost. Jistě, skutečná savana je tropický ekosystém a my jsme v mírném pásmu, ale vypadá to prakticky stejně. A to je lepší než les. Nejvíc ohrožené jsou totiž druhy, kterým se daří v bezlesí.
U nás je převaha smrkových monokultur, lány řepky nebo krajina zarostlá neprostupným křovím… Mimochodem – prý je dobré do těch míst chodit a prošlapávat je.
Jenže nohama se to v těch zarostlých místech dělá blbě.
Takže tank?
Tank je vynikající. Dobrá je megafauna, těžké stroje, ale třeba i čtyřkolky. Ty působí hrozně, ale v některých lokalitách to užitečně rozryjí. Velkoplošné zarůstání je devastující – ve smrkové nebo bukové monokultuře roste a žije velmi málo druhů rostlin a živočichů, v neprostupně zarostlém křovisku to ale taky není žádná sláva. Pokud tomu lokálně brání tanky a buldozery, tak je to v naší zarůstající krajině dobře. Ale tohle je v ochraně přírody dnes skoro mainstream, jen široká veřejnost má to vidění trochu setrvačné… Obecně vidím zlepšení a nemusí to mít (a často nemá) pod palcem státní ochrana přírody, ale různé spolky. V tom jsem optimistický, změnil se model ochrany přírody a jsou na to i peníze. Zatím.
A je něco, co je v české krajině skutečně z pohledu ochrany přírody blbě?
Rybníky, to je největší místní katastrofa. Tečou do nich všechny splašky, jsou jednodruhově přerybněné. Tam, kde se chovají kapři, už nic jiného nepřežije, všechno sežerou, rozryjí bahno, jsou přikrmovaní a voda je kvůli nim ještě přihnojovaná. Stav sladkých vod považuji za největší ekologickou katastrofu u nás. Na druhou stranu u nás máme spoustu míst, která by mohla být považována za ošklivá, třeba výsypky, hnědouhelné doly, lomy, ale tam se zachovala spousta druhů, které v té normální krajině už vůbec nejsou.
(z rozhovoru pro Téma, 4. 5. 2018, foto Petr Pokorný, CTS)
