Čtete na záchodě? Jsou lidé, kteří by čtivo z hygienických důvodů nepřenesli přes jeho práh (tam, ani zpátky), ale ruku na srdce, přiznejte, že jsou mezi vámi tací, co se jim na WC povalují časopisy bakteriím navzdory? A možná i ty časopisy, pro které píšu. Představa, že někdo čte můj rozhovor ve stylovém ušáku za svitu art deco lampy, na sedátku v tramvaji či v šalině nebo v čekárně na cokoliv, je pro mě úplně stejně povznášející, jako ta, že si někdo mým rozhovorem krátí pobyt na záchodě. Dobrá stolice, základ dobrého zdraví, což by jistě potvrdil i chirurg bez hranic (jeden z mých nejoblíbenějších rozhovářených lékařů ever) Tomáš Šebek. V letním Finmagu máme (nejen) pro záchodové čtenáře pověstný bonus navíc a dárek zdarma.
Víte, co je Bristolská škála stolice?
Časopis si můžete koupit třeba tady. Úryvek níže…
Digitální chirurg
Zachraňoval životy v Afhánistánu, na Haiti, v jižním Súdánu. Operuje v sálech Lékařů bez hranic, v Praze, ale i ve vlastní virtuální nemocnici, kde se snaží dát dokupy jinačího pacienta. České veřejné zdravotnictví.
(…)
Digitální, virtuální. Mám pocit, že poslední dobou jsou to vaše indiánská jména. Neznám například jiného chirurga tak aktivního na sociálních sítích, sdílíte mimo jiné to, čemu říkáte Human Body Art, třeba fotky žlučníkových kamenů, ale i zhoubných útvarů a podobně. Reakce jsou různé, od obdivu a nadšení až po znechucení. Co vás to napadlo?
Nějak mě od malička baví dívat se na věci jinak. A provokovat. Mysl i emoce. Bránit se zavedeným pořádkům. Všechno kolem nás je extrémně zajímavé, zábavné a poučné… V medicíně existuje dokonce například takzvaná bristolská škála stolice.
Škála pevnosti lejna?
Řekněme spíš konzistence. Je to dnes již vědecky zavedená konstanta, ale ten, kdo to vymyslel, musel mít duši dítěte, nemyslíte?
Tak jako vy?
Větší. Ale jo, myslím, že jsem pořád dítě. Celý svůj profesní život se dívám do útrob člověka, což je samo o sobě fascinující. Trvá jen chvíli, než laik přestane biologicky naprosto normální obrazy vnímat s odporem.
Konkrétně žlučníkové kameny jsou často krásně žluté, žlutozelené, jako cvrnkací kuličky…
Nechci, aby to působilo násilně a morbidně, proto vybírám právě obrázky, které mohou připomínat i podzimní listí. Umění, které tvoří příroda. Právě žlučníkové kameny jsou něco, s čím se břišní chirurg potkává dnes a denně, ale každý je úplně jiný.
Human Body Art by Tomáš Šebek
Pojďme na váš virtuální operační sál. Jste propagátorem „distančního přístupu k pacientovi“, provozujete online poradnu uLékaře.cz. Na LinkedInu se titulujete mimo jiné jako „spoluzakladatel virtuální nemocnice“ a „evangelista digitálního zdraví“. Kdy jste se dal na tuhle misi?
Celý svůj profesní život medicínu popularizuju: snažím se odkrývat její tabu, vysvětluju, zjednodušuju a polidšťuju ji tam, kde se stala až příliš technickou a od laiků odtaženou disciplínou. Chci, aby k ní měli lidi blíž. Myslím, že díky technologiím může být dostupnější, v tom filosofickém, ale i praktickém smyslu. Zabývám se myšlenkou jakéhosi Hnutí za lepší dostupnost lékařské péče pomocí technologie. Chtěl bych, aby se zdravotní péče stala férovější odspoda: vůli pacientů a lékařů. Chci k tomu využít moderní technologie, bez mocenských, politických nebo komerčních ambic. Ta technologie totiž bude fungovat jen tehdy, když ji budou mít uživatelé rádi. Když jsem před lety založil uLékaře.cz, zblbnul jsem pro tu myšlenku pár svých bývalých spolužáků z medicíny, dnes vážených specialistů v nejrůznějších oborech. Teď už máme měsíčně přes milion reálných uživatelů, tři tisíce lidí se radí s mými kolegy. A to už je přeci nemocnice, ne? Virtuální nemocnice.
Zdraví ale není digitální, dokud nebudeme z křemíku, bude zdraví pořád tělesné a duševní. A abychom tady z vás nedělali šarlatánského psychotronika, řekněte, co se dá pro pacienta udělat takhle na dálku?
Jako pionýr prospěktor nejprve sám kombinuju popularizaci a poradenství přes Facebook a Messenger. Někdo ke mně chodí okukovat krásu žlučníkových kamenů, jiný chce poradit s konkrétním problémem, což někdy vyústí v konzultaci u mě v nemocnici nebo i chirurgický zákrok. V žádném případě nenahrazujeme péči lékaře, který fyzicky poskytuje zdravotní službu, ale umíme udělat pre-analytiku, nasměrovat pacienta ke správnému specialistovi. Díky našim zdravotním sestrám jsme schopní uživatele i k takovému specialistovi objednat tak, aby se to hodilo oběma, navíc uživatel odchází k lékaři poučen a lékař tak často může pomoct už při první návštěvě. Jsme navázaní a na stovku zdravotnických zařízení, u kterých máme jistotu, že se o naše uživatele postarají. Nezní vám to jako alternativa? Ne alternativa k medicíně, tu děláme všichni stejně, ale k systému. Jsme pořád na začátku, ale jsem na tuhle svou misi fakt pyšnej.
Celý rozhovor s Tomášem Šebkem ve FINMAGU.
