Sotva jí bylo třicet a už má dvě divadelní ceny Thálie, na které jiní herci čekají celý život. Původem severomoravská herečka TEREZA DOČKALOVÁ sice nehraje v žádném populárním seriálu, ale do povědomí (alespoň internetového) publika se zaryla s náležitou razancí jako svérázná průvodkyně první českou nabroušenou „feministickou satirou“ Branky, body, kokoti…
…která mě hrozně baví. Scénáristky to skvěle píšou a Terezu si nemohly vybrat líp. Kromě toho, že je to výborná herečka, má i psací a kreslící vlohy. Pročítat její blog je radost. Tam jsem narazila mimo jiné na Nelehké holky… je prý jednou z nich. A kdo je „nelehká holka“?
Chaotik asi. Divokej chaotik. Jako jsem třeba já.
Je to s nelehkýma holkama těžký?
Se mnou je to super!
To zní skoro jako inzerce!
Jasně! Jsem chaotik, ale jsem super! A od svého parťáka bych tak nějak chtěla se životem prosmát. Nutně musí časem přijít stereotypy, ale dobrý stereotypy a rituály mám ráda. Ale k tomu si potřebuju furt hrát. Což je super! Ne?
(…)
Na sociálních sítích jste v poslední době hodně vidět jako protagonistka první feministické satiry Branky, body, kokoti. Ale o prázdninách to za vás vzal Alexandr Hemala a v kuloárech se spekuluje o nasazení Saskie Burešové…
Jo. Jestli nasadí Saskii Burešovou, tak přijdu o práci, bez debat.
Věřím, že diváci by si vás zase vyžádali zpátky: „Vraťte Terku do Kokotů!“ Vás to baví? Budete to dělat dál?
Doufám. Dokud budou témata. A bohužel, neobávám se, že by hned tak došla, i když by bylo pěkné v jednu chvíli zjistit, že kokoti došli…
Mě osobně moc baví i ta vaše až bojovná „poloha“, kterou v pořadu držíte. Ale spoustu lidí to dráždí.
Jo, já jim rozumím. Možná zvládnu přesvědčit režiséra, aby byl aspoň vánoční díl klidnej, tichej a mírumilovnej.
Donedávna vás znali jen divadelní fanoušci. Teď vás už lidi poznávají na ulici?
Žádná brutální popularita, ale už mě občas někdo zastaví na ulici, že je to jako fajn, nedávno jsem od vrchního v hospodě dostala panáka. Strašně si toho cením, jsem stydlivá, nedovedu si představit, že bych někoho, jehož práce se mi líbí, na ulici oslovila.
A co komentáře na internetu? Ty tak příjemné asi nejsou.
Těm hnusným se spíš směju, než že bych to brala vážně. Rychlohejty se nezabývám. To jsou jen emočně zabarvený kecy, který nemají smysl. Nebudu řešit, že někoho štve, když se motorové pile, kterou nastartuju, netočí řetěz, jasněže netočí, mám ráda svoje nohy a nechci o ně přijít tak brzo.
Byla rovnost žen a mužů vaše téma už dřív?
Moc ne. Divadelní prostředí je trošku jiné, když se do vás na zkoušce v divadle šije, musíte se rychle naučit využívat to ve svůj prospěch, poprat se s tím, protože nikde přece není napsaný, že dobrý umění dělaj jenom hodní, sympatičtí lidi. A mě šlo vždycky v první řadě o dobrou tvorbu. Rychle jsem se naučila nebrat si osobně téměř nic. Nevzpomínám si, že bych nějakou podpásovku proti mně jako ženě zažila, ale třeba jsem to jen nevnímala. Každopádně kampaň MeeToo jsem sledovala a dost mě nebavily ženy, které to odsuzovaly. Přijde mi, že takový Harvey Weinstein, když bydlí v hotelu, tak jeho pokoj je trochu celý patro, což znamená, že když vás tam pozve, představujete si spíš, že se posadíte na pohovku v přijímacím pokoji a ne že si s ním lehnete do postele.
Celý rozhovor s Terezou Dočkalovou, nejen o Kokotech, ale taky o jejích Tháliích a vztazích a o kreslení a o třicítce a o tom, jak je super být nelehká holka… celý rozhovor v časopise Glanc.
