Trojboj s draky. Vychází mi knížka…

Teda nám. Pro něj i pro mě první knížka. Tomáš Slavata je můj první knižní hrdina a jsem pyšná a hrdá a šťastná, že jím mohl být právě on. On si svou knížku vysnil, chtěl lidem říct uceleně svůj příběh, a já trpěla rozšířeným novinářským komplexem: chtěla jsem napsat něco „většího“. A tady to je. TROJBOJ S DRAKY.

Grafická úprava: Anita Ponešová, odpovědná redaktorka: Alice Zavadilová. Vydává GRADA.

Příběh statečného a silného rytíře. A taky trochu koktavého a plachého. Je mu osmatřicet, ale pořád bojuje s draky. S draky tam venku i s draky ve své hlavě. Bojuje za spravedlnost, za lásku, za děti, ale taky sám za sebe. Sílu mu dodává potlesk, oslabují ho nálety nočních můr. Někdy to jsou ozvěny dětství, které prožil v  domově zamořeném alkoholem, násilím a nestálostí, jindy dozvuky proher a bezmoci z posledních let. Už tolikrát spadl z koně, ale pokaždé vstal. A pořád běží dál. Často vyhrává, ale vyhráno nemá. Hlavy drakům dorůstají. 

KOUPIT KNÍŽKU SI MŮŽETE TŘEBA TADY 🙂

Tomáš, to je můj hrdina. Objektivně je úžasnej a obdivuhodnej především kvůli tomu, co dělá pro děti, zvlášť pro děti ze znevýhodněného sociálního prostředí. Nezahrnuje je dárkama, ale vkládá obrovskou energii a neskutečný penzum času do organizování sportovních akcí. To je krásný. Ale pro mě osobně je můj „knižní hrdina“ Tomáš mým hrdinou hlavně proto, že byl ochoten mi povídat svůj příběh, scházet se se mnou, jít kolikrát až na dřeň, vracet se k událostem a pocitům, který dodnes bolí, nejsou zahojený, a vůbec, být v opakovaném kontaktu s mou chaotickou zbrklou urychlenou a nepořádnou osobností. Tomáš je totiž uspořádaný, organizovaný, systematizovaný, pořádný, takže ze mě párkrát málem vyskočil z kůže.

Tome, díky. A promiň.

Možná mezi náma došlo párkrát k nějakému nedorozumění, i kvůli tomu, že jsme každý úplně jiný a že často i mluvíme trochu jinou řečí, ale doufám, že všechno je pryč, máme knížku a máme z ní radost. Pro Tomáše to musí být těžký. Divnej pocit mít černý na bílým svůj dosavadní život, jak se kdy cítil, co dělal, co prožíval. A číst taky zpovědi svých blízkých… nebo vzdálených blízkých. V knížce je rozhovor s Tomášovou mámou, se kterou se nestýká, zpovědi jeho sester, jejichž příběhy by vydaly na samostatnou knihu… a tak dál. Tomáš má asi pocit, že svlíknul do naha, a doufá, že to mělo smysl. A já taky doufám, že to je smysluplná nahota. I když asi trochu jiná, než by lecjaká fanynka ráda viděla 🙂

Když spadneš na zadek, postav se na nohy. A podej někomu ruku…

PS: A díky moc Alici Zavadilové, odpovědné redaktorce z Grady, která mě do toho uvrtala a pak pohlídala, aby všechno bylo tak, jak má být. A Anitě Ponešové, báječné grafičce, která dala písmenkům ksicht. Obě jsou zároveň moje kamarádky. Díky.

TOMÁŠ SLAVATA (*1980)

je bývalý špičkový český reprezentant v terénním triatlonu, náhradní táta několika kluků, filantrop, který většinu svého času, své energie i svých financí věnuje organizaci sportovních akcí a závodů pro děti ze znevýhodněného sociálního prostředí. Je držitelem ceny Mezinárodního olympijského výboru 2011 v kategorii Sport a společenská odpovědnost, národní ceny Fair Play 2016 i ocenění Filantrop 2017.